Narodila jsem se 29. června 2001 ve znamení Raka jako nádherná chlupaťoučká kulička a to jsem ještě zdaleka netušila, že na mě jednou budou volat Beckulííííí, Beckííííízku či Beckulko a jinak mě oficiálně vydávat za Beckii :-))) Natožpak bych tušila, že se tzv. papírově jmenuju zase ještě jinak... Ale abych nepředbíhala... V době, kdy jsem se seznamovala se světem, papkala maminčino mlíčko a okusovala ouška sourozenců, se moje budoucí panička teprve na příchozí štěnísko připravovala a o mně neměla ani zdání. Považte si, měla vyhlídnutou úplně jinou psí rodinu, kde se teprve příchod štěňátek očekával!!! No, naštěstí osud tomu dopřál a panička se musela rozhodnout pro jinou chovatelskou stanici...

Tak tady si panička nevybrala...

Nohatá kůzlata, vlastně tři psí holčičky.

A jak tak léto ubíhalo, ani jsme si s ostatními sourozenci nevšimli, že se pár z nás už vydalo do světa... No, nedivte se, v té době jsem ještě neuměla počítat a protože se v naší CHS sešly zrovna dva vrhy a nás mrňousů bylo od začátku asi čtrnáct, tak jsme si toho prostě hned nevšimli. Ale pak chodilo hodně cizích lidí, kteří se s námi mazlili a někdy si někoho z nás odvezli. A najednou jsme zůstaly tři holky, bylo nám už 33/4 měsíce a byl nejvyšší čas začít s námi pracovat!!! A právě ten den k nám přijela další návštěva. Ta mladá holka se s námi honila po zahradě, chytala nás do náruče, tahala za ouška... a pak náhle zvážněla. "Moje holčička by měla být nejhodnější a nejklidnější...

... zlatíčko," řekla panu chovateli, který bez váhání ukázal na mě. Víte, jak ve mně hrklo? Tolik jsem se těšila právě na tuhle chvíli, až přijede jenom a jenom moje panička a najednou stála přede mnou! Bude to pravda? Nerozmyslí se? Líbím se jí taky tak, jako ona mně??? A pak řekla: "Tak tím jste mi jen potvrdil můj pocit," stále se na mě dívala, potom si klekla na trávu a řekla první slova, určená jen mně: "Pojď ke mně, maličká Beckie, pojedeš se mnou?" Nerozuměla jsem slovům, ale věděla jsem přesně, co udělám. Přiběhla jsem k ní, sedla si a byla šťastná, že ten dnešní den je tím MÝM...

A je vybráno!!!

Konečně doma...

Tááák... a jsem doma :-))) Představte si, mám jméno, domov, pelíšek, vlastně tři pelíšky (jeden v kuchyni, jeden u televize a jeden v předsíni u venkovních dveří), mám dokonce svou vlastní misku a spoustu hraček... Všechno teď musím pečlivě prozkoumat! Tohle vypadá na další pelíšek! Panička sice při pohledu na mě pronesla něco o dobývání pozic, ale já vůbec netuším, o čem je řeč, vždyť na křesle sedí ona, tak to sedátko před ním by mě snad mohla přepustit, neee??? Mno, vylézt sem byla docela fuška a zdá se, že udržet se bude další... Jo a taky jsem zaslechla něco o tvrdé palici. Tomu už nerozumím vůbec. Vy snad jo? No, tak takhle jsem se zabydlovala...

... ehm... tohle je sice můj web, ale panička mě právě bere klávesnici zpod tlapek, že prý sem chce připsat taky pár řádků... Ale slíbila, že napíše jen a jen pravdu :-)))...

"A tak se u nás Beckie zabydlela... Z roztomilého nohatého kůzlete se posléze vyloupla veselá psí slečna, která velmi brzy objevila dokonalé kouzlo komunikace mezi psy a lidmi, a tudíž způsob, jak na nás, na lidi :-))) Jak jinak než svými výmluvnými a tedy neodolatelnými pohledy, hlasitým souhlasným (teda občas i nesouhlasným) pobrukováním a komentováním nastalých situací, ať už se jedná o nevábně vyhlížející navlhčené granule nebo o televizní seriál o komisaři Rexovi, stálým nošením hraček a bot na znamení hry či potřeby venčení, a v neposlední řadě potřebou schraňovat a přinášet z ulice věci potřebné i méně potřebné... Její potřeba předzásobit se na dobu bídy byla v době jejího dospívání až dojemná. Vůbec nevadilo, že jsem si občas připadala jako u Armády spásy, to když Beckie táhla domů nejen mokré papírové kapesníčky, ale i kusy oděvů zapomenuté kdesi na Starém městě, tu zas jsem byla za ukrajinskou stavební firmu, jíž došly dlažební kostky a tak je nyní musí pokoutně vytahovat z pěší zóny nebo když u nás dlouhou dobu pobýval mnohametrový motouz ze stavby.

Přistižena při činu...

Modeling od 5-ti měsíců.

Beckie ale od malička věděla, že nic se nesmí přehánět, takže až na chvíle, kdy jsem měnila barvy od rudé až po zelenou a zase zpátky, to protože jsem byla obdařena Beckinčiným prvním opravdickým úlovkem - chcíplým holubem přiaportovaným z keříků v květináčích na pěší zóně, stačila vždy "jemně důrazná" domluva a bylo jasno (teda aspoň já si to tak myslela). Někdy to ale Beckulka dovedla k dokonalosti. Jednou hupsla do městské kašny, ocas radostí vytočený do vrtule, hubičku od ucha k uchu... Říkám si, no jo, voda... ale jakmile dojdu ke kašně a lákám Beckii ven, vidím, že má hlavu pod vodu, očiska otevřený a usilovně se snaží něco vytáhnout. Přesvědčuji svého tvrdohlavce, že ty šrouby jsou napevno, ale nic nepomáhá. Tu náhle s vítězným pohledem pohodí hlavou a něco plive. Hádejte co? Turisty naházené drobásky ;-))) Ten den bylo na granulky vyděláno...

Takhle nějak vypadalo Beckinčino dospívání, kdy se zdařilo její přehnanou ochotu pouličního sběru přetavit v užitečnější činnost... Takže, dnes, kdy již skrzeva nekonečný přísun psích pamlsků a buvolích kostiček odhadla naši společnou finanční situaci a již se tedy tolik neobává o samotnou existenci, čas od času např. v lese popadne výkroj klády těžší než ona sama a statečně ji vleče domů, to jako aby bylo pro sicher na otop... Zač si ale zaslouží velikánskou pochvalu, je pomoc, kdy při povodních v létě roku 2002 se sama zapojila do vyklízení sklepů a jako my všichni, vynášela dříví. Beckinka se postavila k této práci tak zodpovědně, že mně chvíli trvalo, než jsem ji přesvědčila, že tím dřívím se jednou opravdu bude topit a že tedy není nutné jej rozebrat na piliny pravě nyní... :-)))"

Chci být pořád s Tebou...

Joj! Tak to vidíte! Na chvíli jsem si schrupla... a tohle! Panička se nějak rozepsala! No, je jasný, že už ji k tomu nepustím a abyste se o mě dozvěděli něco objektivně ;o), tak si dovolím citovat z časopisu Svět psů, č. 7/2003 z rubriky Horoskopy. Takže:

Beckie - horský vůdce (Nízké Tatry 2003)

"RAK (22. červen až 22. červenec)

Pes ve znamení Raka je velmi mazlivý a cítí velkou potřebu lásky." (tak velkou... nejradši jsem, když si ke mně panička sedne na zem, já se přitulím a nechám se drbat a drbat... až do bezvědomí :-))))

"Chtěl by být stále v blízkosti svého pána." (Snažím se být co nejhodnější, aby mě panička občas vzala s sebou do práce a nemusela se přitom bát, jestli něco neprovedu. Hlavně, že jsem s ní...)

"Zavřené dveře v něm proto dovedou snadno vyvolat lehkou hysterii. Někdy dokáže vytrvale výt a pak pomůže jen ucpávka do uší a železná důslednost, nebo budete mít neustále průvodce na každém kroku!" (Moc nerozumím, proč tady píšou o ucpávkách do uší... Mno, podle pisatelů se zřejmě asi paničce něco nepovedlo... Jak jinak si totiž vysvětlíte, že jsem už procestovala kus světa... tak např. v létě jezdím pravidelně do Tater navštívila jsem světové metropole např. Vídeň, ale i kouzelně smradlavé Benátky, strávila 14 úžasných dní u moře v Chorvatsku, kdy jsem se mohla rochnit ve vodě celý dny a nikomu to nevadilo :-))))

Beckie - pobřežní hlídka (Chorvatsko 2003)

Nedělní siesta...

"Košíčkem před postelí vezme zavděk jen nerad. Jakmile se ráno probudíte, může být docela příjemné, když vás vesele pozdraví studený psí nos. Kdo by se dokázal zlobit?" (To teda nevím, kdo by se moh' zlobit... Pravdou ale je, že mě panička poprvé vzala k sobě do postýlky, až když mě bylo 7 měsíců a to ještě proto, že jsem měla hrozný bolesti bříška a v noci jsem moc a moc naříkala... Venku jsem totiž slupla nějakou móóóóóóc voňavou pochoutku a ta mě pak v bříšku udělala ukrutnou rotyku... Raděj ani nevzpomínat... Ale ten pocit v paniččině postýlce se mi zalíbil natolik, že jsem poněkud rozšířila počet výše uváděných pelíšků...)

"Pes zrozený ve znamení Raka se bude láskyplně starat o ostatní zvířata a také o vaše děti. Fenka narozená ve znamení Raka je ideální matkou, o své potomky se stará láskyplně a obětavě.

Právě učím tříměsíční mrně první lumpárny...

Tydly tydly... nevidím, neslyším, svou si stejně prosadím...

"A co byste si o něm nemysleli, nebo čemu byste vůbec nevěřili: má sklony k panovačnosti! Dokáže fňukat nebo výt tak dlouho, dokud si neprosadí svoji vůli." (Mno... za tohle se trošku stydím... ale když já si nemůžu pomoct... jsem tak hróóózně zvědavá... ale paničce pořád říkám, že zvídavá... chichichi...)

"Přitom v něm vězí netušený herecký talent. Svým pohledem si dokáže získat každé srdce, a kdyby se mu to jednou nepodařilo, hraje hluboce raněného. Ve svém košíku dokáže ležet jako hromádka neštěstí a doufá, že vzbudí něčí lítost. A tomu nikdo neodolá nadlouho! Vždycky dokáže, že všichni tančí, jak on píská." (... mno, tak pěkně po pořádku... hérečka... jó, to jsem... a urazit se... no, jen někdy a to ještě naoko... a že pískám? Né to nééé... vždyť nejsem toller-koller... chichichi...)

Chtěla bych k filmu...

Vlastní tlapkou vaše Beckie.

HAF :-)))